POSLEDNÍ

29.12.2017

Už týden přemýšlím, jakým článkem uzavřít tenhle rok. A furt nic. A tak místo toho, abych pro vás zbytečně počítala články, fotky a přečtený knížky, ohlédnu se za tímhle rokem sama pro sebe. 

Co se mi stalo, co si chci pamatovat a co pro mě bylo důležitý a zlomový. 





2017


  • V březnu jsem založila tenhle blog. Můj první. Můj první takovej opravdickej. Do teď má tak, jak to tu dokážu vydolovat ze statistik, přes 14.000 návštěv. Wow! 

  • Na jaře jsem si začala plnit malinký sen - svůj první malinký bylinkový záhonek. A uvědomila si, jak moc potřebuju přírodu a takový ty čistý, obyčejný maličkosti. A vrátit se zpátky ke kořenům.

  • V srpnu přišlo mnou obávané čtvrtstoletí. Navzdory všem předpokladům jsem (a cítím se) pořád jako dítě. Možná víc. A víc...

  • Září a říjen jsem (pro)brečela. Zpočátku radostí (ach ty svatby), později starostmi - ty prostě k životu taky patří, na(ne)štěstí.
    Spadli jsme z obláčku na zem, trochu se přitom natloukli, zanadávali si, zakřičeli, zadepkařili, uzavřeli se do sebe, pobrečeli si, vstali, oklepali se a začali znovu. Skoro od nuly. A skoro s nulou. Ale bohatší o tolik chyb, které nás toho tolik naučily.

  • Po dvou a půl letech od chvíle, co jsem podcenila svoji nemoc, jsem zakončila s dobrými výsledky dvouletou "kritickou" dobu po léčení. Větší vděčnost a úlevu jsem už cítit nemohla a opět si uvědomila, že ten hlas, co na mě v hlavě křičí, není schizofrenie, ale podvědomí, co mi říká, co je pro mě dobrý a co ne. A že zajímat se o to, jak se ke svému tělu chováme, co s ním děláme a čím ho krmíme, je důležitější, než se zdá.

  • Jako odpověď na moje prosby o radu mi málem rovnou do klína spadlo Tajemství a Čtyři dohody. A já se přestala bát přát si. Protože do teď jsem si říkala, že co se může, to se pokazí, co povím nahlas, to nevyjde, v cokoli si budu doufat, že se v dobré obrátí, zafunguje zákon schválnosti. Díky tomu jsem se ale přestala pořád strachovat. No dobře, možná ne úplně, ale už vím, že mi za to nemůže smůla, ani Murphyho zákon nebo něco takovýho, ale jen já, můj přístup, můj způsob myšlení a moje odhodlání. A učím se věřit. Není to tak jednoduchý, jak se může zdát, je to těžký, je to fakt těžký a věřit sama sobě je na tom to nejtěžší, ale učím se, snažím se a zlepšuju se. A začala jsem být vděčná. A uvědomovat si ty "samozřejmosti", co samozřejmostmi rozhodně nejsou. A snažím se děkovat za všechno, co mám a tak často, jak mi to jen na mysl přijde.

  • Listopad. Poprvé po sedmi letech jsme byli s Michalem týden bez sebe. Mezi námi dva státy a hodinový časový posun. Do tý doby jsme nedali den bez sebe. Ani. Jeden. Den. Ale zvládli jsme to. A já byla poprvé v životě týden sama (zvláštní, že do svých pětadvaceti jsem ještě nebydlela jen sama se sebou a psem :D).

  • Prosinec. Vytvořila jsem si nástěnku snů. Poprvé jsem to všechno, co jsem si vždycky nosila v sobě, potají a potichu, poschovávaný v různých šuplících mysli, dala na jeden barevnej papír s tolika obrázky, co jen to šlo. Možná tam není všechno, možná jsem nějakej šuplík přehlídla a zapomněla otevřít, ale co, takhle nástěnka je nafukovací a připíchnout si na ni můžu klidně celej svět!
zdroj: pinterest.com
zdroj: pinterest.com


Na další rok si předsevzetí nedávám. Místo nich mám teď svoji nástěnku. Vlastně ji máme oba - i Michal má svoji. Já se jí budu držet, přát si, myslet na co, co bych chtěla, řídit se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, poslouchat intuici, protože ta mi vždycky dobře radí, jen ji občas ignoruju (promiň, promiň, promiň!), radovat se, děkovat a vážit si

Možná že to předsevzetí je, já nevím a je mi to jedno. Je jedno, jak se to pojmenuje, důležitý je se do toho nenutit, cítit to tak a užívat si ten proces

Jít. Jít pořád, i když to jde někdy ztěžka, ale jít kupředu. Přijmout co se stalo, to dobrý i to špatný, i když je to těžký, a pokračovat dál k tomu vysněnýmu

A to přeju i vám. 

Radost, splněná přání, zdraví - protože na to se zapomíná, ale jakmile se nalomí, člověk by dal modrý z nebe za to, aby se spravilo - a lásku. Lásku k sobě, druhým, přírodě, okamžikům, světu ♥


PS: O některých věcech mám v plánu se příští rok rozepsat ;) Tak třeba bylinky vám slibuju už od jara, o Tajemství a Dohodách bych si taky ráda popovídala. Možná někdy najdu i odvahu mluvit o tom, co mi je - a co se mi stalo. A možná, ale jen mooožnááá, nechám nahlédnout i na svoji nástěnku, ale to si budu muset hodně rozmyslet :D 

PPS: Klidně mi (na)pište, o čem chcete, abych se rozepsala já, jaký téma vás zajímá, co mám prásknout, co vysvětlit, co vás baví a co zase ne. Budu moc ráda. A ráda s váma!