NEPOSLUŠNÉ HISTORIE Z ARCHIVU

27.01.2018

Pamatuju si, jak jsem na internetu zahlídla video, kdy šťastná Vicktoria tancuje a vyvádí před kamerou, kde projevuje radost z vydání knihy Archiv. Bylo to strašně roztomilý a úsměvný :)

A je to už pár let. Schwab mě nijak zvlášť nezajímala. Nevím proč. Opravdový zájem ve mně vzbudila až s knihou NeObyčejní. Za rok 2017 jsem ji na Databazeknih.cz nominovala do všech kategorií - kniha roku, obálka roku, novinka roku. Pro mě to je nejlepší příběh loňska. Takže logicky po takovém knižním úspěchu jsem byla zvědavá na všechno. Kromě Divoké písně, kterou jsem ještě četla, jsem měla pole výběru volné. Na Temnější tvář magie se neskutečně těším, dávám tomu velké šance už teď (tak jen doufám, že se "nepřetěším") a zbývá už jen její série Archiv.


ARCHIV

Funkci Archivu, jeho hierarchii ani pravidla vysvětlovat nebudu. Je to kapitola sama o sobě, která nehraje roli v rozhodování, jestli si knihu přečíst nebo ne. Zároveň taky vycházím z toho, že jste si už přečetli anotaci - tu taky nebudu přepisovat, tu najdete na každém internetovém rohu ;)

Nemůžu říct, že jsem od toho čekala zázraky. A udělala jsem dobře.

Archiv začíná na pozadí dozvuků rodinné tragédie, kdy Mackenzie Bishopová vzpomíná na dětství s dědečkem a obyčejné okamžiky se svým malým bráškou, který nešťastnou náhodou zemřel. A od všech vzpomínek nalomená rodina utíká ze svého domu do bytu ve starém bývalém hotelu Coronado.

A aby toho nebylo málo, Mac po dědečkovi zdědila úlohu Správce - člověka, který pracuje pro Archiv, místo, kde spí vzpomínky na mrtvé, kterým říkají Historie a které má Mac za úkol v Úžinách, místě velice zvláštním, nebezpečným a ponurým, hledat a navracet, pokud se probudí ze svého věčného spánku a utečou.

Je to těžký pořád lhát? -
Ne, není to těžké. Lhát je jednoduché, ale člověk je pak osamělý. -
Jak to myslíš? -
Když lžeš všem a o všem, jak to může dopadnout? Co zbyde z pravdy? -
Nic. -
Přesně tak. 

Mac je tak trochu uzavřená holka s velkou hromadou tajemství, které nemá (a nesmí) s kým sdílet. Je unavená žalem po bráškovi Benovi, odtržená od své jediné kamarádky a hozená do nového prostředí, které ji od prvního dne začne děsit. Mac totiž díky funkci Správce dokáže číst z věcí i lidí vzpomínky. Protože vzpomínky se zapisují do všeho, všude a pořád. Někde jsou silnější, někde už vyprchávají. Lidé jsou ale nebezpečná změť hluku a zmatku a proto se Mac vyhýbá fyzickému kontaktu. Od neustálého přísunu vzpomínek ze všeho, čeho se dotkne, ji chrání jen prstýnek, který ale na smutek jejích rodičů, který z nich při sebemenším dotyku prýští, nemá pražádný vliv.

Mac se rozhodne ihned prozkoumat svůj nový revír, který má v Coronadu na starosti. A protože má bývalý hotel bohatou historii, vůbec se v Úžinách nenudí. Jenže něco je přeci jen špatně. Nějak moc Historií utíká a ona má co dělat, aby svůj dvojí život udržela oddělený a vůbec ho stíhala.

Bez pravidel by zavládl chaos. 

A pak přijde Wes alias "klučičí linka", návštěvník Coronada s podmalovanýma očima, vlasy rozježenými gelem a poněkud výstředním a drsným vzevřením.

Abych to ale nevyžvanila. Mac loví a loví. A já akci a boj a běh a všechno tohle ráda. Přitom všem Mac pátrá a vrtá se ve vzpomínkách svého pokoje, protože to, co viděla, ji upřímně vyděsilo, a aby toho nebylo málo, že jo, v Úžinách narazí na někoho, kdo ji naprosto mate - Historii, která není šílená a vede s ní smysluplnou konverzaci. A Mac se ji rozhodne nevrátit.

Nebudu lhát, tentokrát jsem prostě vůbec netušila, co se děje, a i když jsem se snažila, nepřišla jsem na to. O to víc mě čtení asi bavilo. Kdo stojí za tím zmatkem? Proč ta Historie nešílí? A zvládne Mac svůj civilní i tajný život?

Vyprávíš mi příběhy o dlouhých klikatých chodbách, o neviditelných dveřích a o místech, kde mrtví odpočívají na policích jako knihy. Vždycky když skončíš, je řada na mně. Musím vyprávět já. Připadá mi, že se bojíš, že tvé příběhy zapomenu. Ale to se nikdy nestane. 

K plusům:

+ čtivé
+ akční
+ těžko předvídatelné
+ možná ne vyloženě originální ale rozhodně zajímavě pojaté
+ netradiční klučičí hrdina (tím myslím Wesleyho)
+ vysvětlující vsuvky z dětství s dědečkem (jako, ne že bych to vyloženě milovala, ale zajímavý to bylo, ne že ne)
+ jisté tajemno kolem Archivu, jeho fungování a Knihovníků
+ prostředí hotelu, jeho temné tajemství a zajímaví obyvatelé

K mínusům:

- začátek nebyl nic, co by mě vyloženě chytlo, na mě se to rozjíždělo malinko pomalu a méně vytrvalí jedinci se možná přes ten začátek nedostanou a se čtením rovnou seknou (což by byla škoda, dál se to rozjíždí)
- Mackenzie mě zpočátku nijak nezaujala a neuměla jsem si k ní vytvořit žádný postoj nebo pouto
- chápu, že to na tom stálo a bylo to nezbytné, ale rodinné tragédie a všeho toho smutku kolem tam na mě bylo moc, podle mě to není příběh o vyrovnávání se se smutkem, ale o Archivu, Historiích a Správcích
- na můj vkus byla velice upozadněna nějaká ta romantická linka (jako nechyběla, ale ráda bych dostala přidáno, prosím)
- Úžiny mi přišly naprosto odfláknutý, velice zběžně popsaný a tak nějak působily... nedomyšleně a nevěřila jsem jim, což je škoda, protože po Úžinách běháme podstatnou část příběhu
- rádoby milostný trojúhelník (ale fakt rádoby)

Zajímavé je, že ač se zdá příběh jako duchařina (nebo něco o zombie - protože spousta mrtvých, spousta utíkajících probuzených mrtvých), tak jí není ani v nejmenším. To samé by se dalo říct i o žánru, je to taková nepřemrštěná, umírněná young adultovka, což je mezi současnou nabídkou knih příjemné.

Závěrem bych to shrnula jako čtivé, do jisté míry originální a zajímavé a z velké části nepředvídatelné. Nebylo to nejlepší, co jsem kdy četla a dle mého to není ani to nejlepší od Schwab, ale za přečtení to jako trochu akční, lehce detektivní oddechovka stojí. A že nekecám, dokládám faktem, že jsem po dočtení hned běžela pro druhý díl, protože mě děsně zajímalo, o čem asi tak může být, když se "záhada" vyřešila a uzavřela. No, a jak jsem se pak divila, že jo :)


DVEŘE DO PRÁZDNOTY

- nečti, pokud jsi ještě nečetl/a první díl a chystáš se na něj, tady tě nečeká nic než spoilery a odkazy na předchozí knihu -

Mac si svoje vítězství nad Owenem neužívá. A to ani trochu. Owen ji totiž straší ve snech, které prosakují do bdění a Mac má pocit, že z toho blázní. I tak se ale snaží vrátit do normálních kolejí. A navíc po prázdninách nastupuje na novou školu.

Jenže se kolem ní začnou dít zvláštní věci, lidé se ztrácí, nikdo neví proč ani kam a jedinou stopou a pojítkem je, že se naposledy viděli s Mac. A Mac má Archiv po tom, to se stalo s Owenem, pod drobnohledem a ona si nesmí dovolit žádný přešlap, jinak bude zbavena funkce. I vzpomínek. A ve vzduchu visí trhliny.

"Zacházej se vším špatným, jako by to byly sny, Kenzie. Ať už to bude sebeděsivější, musíš jen přežít do probuzení." - Antony 

Nástup do nové školy sebou nese jisté rozptýlení a návrat k trochu normálnímu životu. Kromě toho tam taky chodí Wes, který ve stejnokroji a při přísných pravidlech prominentní školy vypadá úplně jinak, než jak na něj byla Mac přes prázdniny zvyklá - je z něj najednou upravený studen bez makeupu (to zní divně), nagelovaných bodlin ve vlasech a s ukázkovým společenským chováním a ona si tak říká, jaká jeho podoba je "převlek" a jaká jeho skutečné já. 

Tady bych ráda poznamenala, že část, kdy se Mac s Wesem ve škole poprvé potká, byla jedna z nejvtipnějších částí.

Musím říct, že mi nová školní parta nijak nepřekážela. Četla jsem spoustu názorů o tom, jaké to bylo "klišé", ale mě to přišlo jako logický a přirozený vývoj situace - je jasný, že nová holka vzbudí pozornost a že se dřív nebo později začlení do kolektivu, obzvlášť pak do té party, v které je Wesley. A jít za každou cenu proti proudu byl podle mě nerozum.

Bylo zajímavé a místy nervydrásající pozorovat, jak se to (ne)vyvíjí mezi Wesem a Mac. Fakt jsem si chvilkama říkala, jestli nejsem už nějak ujetá, že mě víc zajímalo, jestli se ti dva nějak sblíží, než co se to kolem děje :D

V druhém díle bych chtěla vyzdvihnout jednu věc, na kterou jsem (myslím) narazila poprvé. Po skočení prvního dílu a před začátkem vyprávění druhého byla malá časová, nezmapovaná bublina. Dny, co proběhly, ale autorka je... vynechala. A právě v tuhle chvíli se dělo mezi Wesem a Mac něco, co autorka velice umně, okrajově a nenásilně trousí v průběhu děje. Moc se mi to líbilo, bylo to zajímavý a citlivý. Takový na pilu netlačící způsob, který u ya nebývá běžný. (Tady bych se ještě ráda vrátila k prvnímu dílu, kde jsem to nemohla zmínit kvůli spoilerům, ale okamžik, kdy Wes a Mac zjistili, že jsou oba Správci a pocítili tu úlevu, že se mohou svěřit spolu se souzněním, to bylo prostě něco!)

"Pomáhám řídit velmi složitý stroj, a když někde objevím vadnou součástku, je mou povinností ji opravit nebo vyměnit, než se škoda rozšíří dál." - Agáta

Co mě štvalo, byla Mac a její chování. Chvílemi jsem kroutila hlavou a říkala si, že to je až moc, že by se nikdo takhle hloupě nechoval. Říkala jsem si, proč nepožádala Wese o pomoc (jasně, bála se o něj po tom, co se stalo, ale...), proč nejde za Rolandem (fajn, bála se Agáty, ale...), proč to prostě proboha řeší takhle debilně? Upřímně, kdyby to řešila jinak, bylo by po knize, protože by se asi nic nezkomplikovalo, nepodělalo a nedopadlo to následně tak, jak dopadlo. Ale budiž.

Nedokážu říct, jestli byl druhý díl akčnější, ale rozhodně další z mých oblíbených scén byla honička jedné z uprchlých Historií po chodbách Coronada. V tu chvíli jsem doslova juchala a pořád si říkala, jaký by ti dva byli skvělí Lovci :)

Co říct dál, abych nic zásadního nevyžvanila?

První část závěrečného fajtu byl děs běs.
Druhá část závěrečného fajtu bylo o level dva výš.

A samozřejmě musel někdo umřít, že jo. (A mě to přišlo takový vynucený a čistě taktický spisovatelský krok, aby to bylo jako "vážnější", "drsnější" a prostě tak.)

Tentokrát, na rozdíl od prvního dílu jsem už ke konci tušila, kdo je škodná v revíru (i když nebudu kecat, na důvod mizení lidí jsem opět nemohla přijít, takže za to malé plus).

A po samotném dočtení jsem řekla jediné: "Víc Wese, prosím." :) Protože ta postava je fakt dobře napsaná.

Na závěr, můj osobní názor, protože jsem četla, že by měl být napsaný ještě třetí díl (snad závěrečný?) je, že jediná možná cesta, kudy příběh vést, je udělat z Mac a Wese Lovce a děj točit kolem toho. Tak to já jen tak, taková malá čistá spekulace (přání?) ;)

Který díl byl lepší nedovedu říct. Prostě ne. V každém bylo něco, co mě zaujalo a co naopak ne. Asi bych to viděla nastejno, i když, kdybych musela, jakože fakt musela, řekla bych, že o malilinký fousek byla lepší dvojka ;)

Děda říkával, že chyby jsou k ničemu, pokud se je snažíme vytěsnit. Člověk si je musí zapsat za uši a poučit se z nich.  

Plusy:

+ lepší a zajímavější začátek než u jedničky
+ zase jsem dlouho nevěděla, co a proč se děje
+ postavy jako Roland, Wes, Agáta a další dostali prostor a byly skvěle zvládnuty
+ čtivé jako vždy

Mínusy:

- jak mě u jedničky štvalo pořád omílané rodinné neštěstí, tady mě chvilkama přišlo až moc těch nočních můr
- Wesley tam dostal málo prostoru (jo, asi jsem na něj vysazená, no)
- první část závěrečné "akce" (víc se k tomu vyjadřovat nebudu)
- Mackenzino chování a jednání...
- ta "vykonstruovaná" smrt

  • V. E. Schwab
  • Archiv / 01. Archiv 
  • 336 stran / CooBoo

  • Dveře do prázdnoty / 02. Archiv
  • 328 stran / CooBoo