LOVCI NOCI

01.08.2018

Pozorovat vesmírný úkazy mě strašně fascinuje a baví a když o nějakým vím, nechci si ho za žádnou cenu nechat ujít. (Ovšem jako na potvoru je skoro vždycky zataženo....?Muldere, nějaké vysvětlení?!) I tentokrát, zatmění měsíce jsem hlásala na všechny strany a upozorňovala, aby nikdo nezapomněl. Ne, ani nezapomněla, jen jsme na tu událost zase vyrazili... trochu pozdě.

Vzala jsem nás na pole, Michal cestou skrz prosklenou střechu auta kontroloval situaci na nebi. Za zdí z balíků sena jsme potkali překvapenou srnku. Pak už bylo jenom ticho. A tma. Než si oči přivyknou, je to taková malá bojovka.

Michal: "Proč stojíme vedle hřbitova??"
: "Klid, není se čeho bát."
Protože jak já říkám, pokud se chováte dobře k živým, nemusíte se potom bát mrtvých.

Opřeni o vyhřátou kapotu auta jsme zaklonili hlavy.

          Nebe.

                    Hvězdy.

                              Ticho.

                                          ✨

Ticho se zvědavou srnou, bambiliónem uřvaných cvrčků a jednou uhudrananou žábou. A zvláštním světýlkem za stromem u hřbitova. Hm, zvláštní... 👻 :)

"Padá hvězda!"

...něco si přej...

Já jsem v noci venku poměrně často a pozoruju pocukrovanou oblohu, Michal už tak moc (vůbec) né a tak byl z těch přeletů trochu (a nebojím se to říct takhle napřímo) nadšenej :) Nicméně... Měsíc nikde.

Michal: "Tak kde je?"
: "Vidíš to nebe? A ten vesmír za ním? Tak někde tam."
Michal: "Stáhnu appku."


Já měla taky appku. Dalekohled po pradědovi. Vtipný bylo, že až po notný chvíli nám došlo, že se vlastně díváme pořád jenom na jednu stranu a ještě nás nenapadlo se třeba otočit čelem vzad a kouknout se za nás, nebo doleva... No nic, nebudu to protahovat. Našel se! :) A (možná, možná, mooožnááá) jsme viděli i Mars pod ním (nebo nějaký jiný obrovský vesmírný těleso, i když aplikace mluvila jasně).

Pro mě to byly krásný chvilku. Na poli, u hřbitova, s dalekohledem, padajícími hvězdami, odhalujícím se Měsícem (protože to zatmívání jsme nestihli, žejo) a debatou nad polemikou toho, co je náhoda a co osud nebo předurčení (načež Michal, když začal v oponentuře prohrávat, prohlásil, že na tak vážný témata je moc unavenej :D).

Někdy po půlnoci jsme opustili srnu, cvrčky, žábu, hřbitov i podivný světýlko u stromu a vrátili se domů, kde jsme zjistili, že zůstat na balkoně, máme Měsíc přímo jako na dlani :D Ale zase... tu atmosféru venku, ve tmě, tu by NIC nenahradilo.

PS: měla jsem Michalovu mikinu, protože veprostřed noci, při pětadvaceti stupních nad nulou, už je, překvapivě!, ziminka.

zdroj: tumblr.com
zdroj: tumblr.com

A co vy? Tak rádi pozorujete (noční) nebe a snažíte se zahlédnout aspoň kousek z toho nekonečnýho prostoru? :)

#píšu     #žiju