LAMPA

27.09.2019

#DIY - návod

Nejdřív bych chtěla říct, že "vyrobit" tuhle lampu byla dřina. Ne, vážně, byla. Neumíte si ani představit, kolik hodin jsem strávila na stránkách Ikei a Pinterestu a taky Hornbachu a zase Ikei... Moc. A hned vzápětí bych ráda objasnila ty uvozovky u slova vyrobit.
     Protože... tohle jsem spíš poskládala, než vyrobila. To znamená, že tohle zvládne vážně každej, nebojte. Nenechte se ale odradit (vy náročnější), radosti z procesu a výsledu to neubírá ani trochu, fakt ne!

   A víte, co je nejvíc super? Že tu teď sedím přímo pod tím světlem, co
   je naprosto boží a v klidu si píšu článek 💡

Tak jdem na to?


potřebujete (respektive, jsem použila):

  • žárovku - dekorativní, stmívající (Ikea) - tu co mám já, už jsem na Ikee nenašla, ale hodně podobný tam jsou pořád (seženete samozřejmě i jinde) - 199,-
  • rameno (jak se tomu říká? rám? konzola?) (Ikea) - opět, ten, který jsem kupovala já, jsem v nabídce nenašla, ale viděla jsem podobný a levnější :) - 50,-
  • kabel, objímka, vypínač - blablabla, měla jsem s sebou Michala, vám ho nepůjčím, vy si najděte svého, ale sehnali jsme to v elektru (to vám ještě povím!) - cenu si nepamatuju, ale to pár desítek (stovek?) korun


Celá nadšená jsem si v Ikee vyzvedla dřevěný držák (podpěru poličky) a žárovku. Samozřejmě jsem měla původně vybranou jinou, protože u téhle internet hlásil, že není skaldem. No a ona byla, tadá... Ne, vážně, dneska už se nedá věřit ničemu. Když jsem od pracovnice na oddělení plným světel, co bodají do očí, zjistila, že žárovku sice mají, ale kabel k ní a stmívací vypínač už nikoliv, to si musíte sehnat, to tady nemáme, odebrali jsme se do kina. Další den jsme se hnali do elektra. Protože... na co čekat, že jo?

Takže. V autě jsem se připoutala k sedadlu i s lampou o velikosti poloviny mojí hlavy. V elektru jsem ji tam potom nosila jako miminko a snažila se pochopit, co že to vlastně potřebujeme. Po tom, co nás jeden pán poslal tam a zase zpátky (téměř Hobitovo dobrodržuství pro mě), jsme došli do místnosti plný kabelů, kde seděli dva pánové, bavili se a jedli housky. Když jsem je oslovila s tím, že hledáme kabel, tak nás vlastně ignorovali... Slova se ujal Michal, ten věděl, co potřebujeme (já bych jim furt tvrdila, že chci kabel, prostě kabel, kabel k týhle obrovský žárovce abych ji mohla zapojit do zásuvky a svítit, rozumíte? Prostě KABEL!).

   Víte, oni se mi tam v tom elektru stejně vysmáli.
   3x

1. Když si mysleli, že to máme žárovku do akvárka a já jim oznámila, že to bude lampa.
2. Když mi vnucovali na zlatavou žárovku černo-bílou objímku a já jim řekla, že to v žádným případě ("A jiné nemáte?" "Máme. Tyhle. Ale ty se tady paní nelíbí!").
3. A pak když jsem chtěla stlumovací vypínač ("Ty nemáme. Ty nepřišly už dva roky!") a ty co byly se mi co? Nelíbily. (Pche, co by ta holka jako ještě chtěla? Cestu k pokladnám dlážděnou zlatem? Famfáry při placení? Ohňostroj na odchod? - jasně, já chápu, že mají jenom obyčejný nevzhledný věci, protože... kdo by možná chtěl nějakej pěknej tkanej kabel, nebo objímku, co nevypadá jak ze světla ve školní jídelně, ale tak... nemožný přání to není, smát se mi nemuseli!).

Takže jsme to vzali. Všechno takový... nepěkný, ale než bych to sehnala to, co si představuju (a že teda není ani jistý, jestli to někde mají), nesvítili bychom ještě další rok.

Druhá fáze. Fáze elektrická. Vrtání, objímkování, štípání kabelu ("Cos to udělal, Michale?! Tys to zničil!!" - a Michalův stoický klid, když ty dráty začal obnažovat, čuňák). Ale víte co? Bylo to poučný. Fakt. Nikdy nic sice nezapojím, k drátům se v zájmu bezpečnosti svý i svýho okolí nepřiblížím, ale takhle v roli asistentky to bylo žůžo. Pokud nemáte šikovného muže-Michala, určitě budete mít šikovnýho tátu, dědu, strejdu, souseda, kamaráda...

No a... to je vlastně všechno. Konzola měla ďurky, takže jsme nemuseli vrtat, protáhli jsme vrchem kabel, nandali žárovnku, já to nahoře zašmodrchala kolem dřeva... a bylo. Žárovka visí a svítí, ale nešeří a kabel je... hnusnej. Započala jsem snahy ho obmotat jutovým provázkem, ale obuzlíkovat 5 metrů se netváří jako zábava. Navíc to klouže.

A to nejlepší nakonec, přátelé. Protože fakt toužím po tom, umět to světlo jako kouzlem šeřit, chci ten spešl vypínač. A víte co? On je drahej. On je jako fakt děsně drahej. Je drahem tolik, že stojí víc než všechny komponenty týhle lapmy dohromady... Takže nevím. Nevím, jestli seženu lepší (hezčí) kabel nebo jestli ho obpletu (edit po měsících - nedopletla, odpletla), jestli se spokojím s prostým vypnout - zapnout a žádný jasy mezi tím (edit podruhé - ano, stlumovač stále po měsích nemám a už ani nehledám :D) a nevím, jestli na tu dekorativní žárovku nakonec nebudu muset udělat stínidlo, protože když nejde to světlo regulovat, tak je malinko, malilinko ostrý (edit potřetí, ne ani stínidlo se (zatím) nekoná :D).

Zůstala v takový... raw stavu :) Ale pořád mám cuky to někdy "dodělat"... Obmotat ten kabel, přinejmenším. Ale k tomu se dostanu, až nebudu samou nudou vědět coby :D jinak nemám šanci.

Ale víte co? I kdyby mi to mělo oči ošlehnout, já to tu prostě budu mít a budu si tím svítit!

Raduju se z obří lampy, která nevypadá jako z Pinterestu (ale co taky jo, že jo :D), ke který vlastně nemůžu sehnat nic, aby správně fungovala. Není dokonalá. Vlastně... je možná i celkem ošklivá :D (ještě, se nám tam do celkovýho konceptu i tak hodí! :D) ale... ale už jsme si na ní doma tak zvykly, na to tlumený světlo, když je za okny tma, že bychom ji ne(vy)měnili! :)


Nedokonalosti, tvoření a ústupkům :D zdar.