DAREBÁKY, TY JÁ RÁDA

05.09.2017


"Není to zlý člověk," řekla.

"Tuhle hru žádný hodný člověk nehraje."


Na internetu - už ani nevím kde - jsem narazila na fotku týhle knížky. Upoutala mě obálka, taky jméno autora (a to jsem od ní do tý doby nic nečetla), a tak jsem si zabrousila na anotaci. A ta mě zaujala, zejména tvrzením, že se je jedná o drsný komiksově laděný příběh a převrací na hlavu mýty o hrdinech a superhrdinech.


  • Za prvé: byla jsem zvědavá, jak v praxi vypadá "komiksový" příběh, co není komiks ale normálně psaná kniha.
  • Za druhé: já prostě žeru darebáky.
  • Za třetí: miluju napřirozeno-tajmeno-akční cokoli, hlavně pak teda knížky.
  • Za čtvrté: nemělo se jednat o žádnou láfstory ani nic, co já běžně (nebo aspoň v největší míře - a ne, že bych to zrovna vždycky vyhledávala, prostě to na mě vyskakuje a já pak neodolám) čtu.
  • Za páté: když na knižním veletrhu v květnu nebyla k mání Temnější tvář magie (ke který jsem se mimochodem pořád nedostala), sáhla jsem - a v tu dobu to pro mě bylo trochu neznámo a risk - po NeObyčejných. Než jsem se pak k jejich čtení dostala/odhodlala, byl tu srpen. 

A teď konečně k věci. Okamžik, kdy jsem věděla, že tohle se mi prostě bude líbit, si pamatuju přesně. Bylo to jasný hned v první kapitole. Stačilo těchhle 5 vět a můj úsměv se v šíleném, lehce maniakálním šklebu roztáhl od ucha k uchu.

K příběhu samotnému moc mluvit ne-chci, osobně si myslím, že anotace obsahuje vše podstatné (a možná trochu navíc, co by mohlo zůstat jako překvápko v průběhu čtení). Co se týče protagonistů, líbilo se mi, že hlavní postavy - a to úmyslně nepoužívám výraz "hrdinové" :D - jsou už vyrostlí z puberty. Jejich osobnosti byly rozlišné, nápadité a uvěřitelné. Jestli mám něco ještě radši než záporáky, tak to je příběh o tom, jak se z člověka ten záporák stane. A to kniha nabízí - prolíná současnost, kdy v podstatě moc nevíme, co se stalo a co se vůbec chystá s tím, jaký život vedli před deseti lety, kdy spolu ještě obrazně řečeno pekli koláčky. Nutno podotknout, že většinou mě přeskakování v ději otravuje a nudí, nerada přepínám od teď a taky k předtím či potom tam anebo onde, tady se ale nic takovýho nedělo, bavilo mě všechno stejně, všechno mě hrozně zajímalo, žíznila jsem po vyprávění, po vysvětlení, co a jak se stalo. A taky jsem měla ráda Mitche - trochu vedlejší postavu, ale zato supráckou. 

Co se často zmiňuje a chválí, je charakterový profil postav a rozebírání jejich pohnutek a motivace. A když tak čtete, najednou si uvědomíte, že chápete úplně každou stranu, ať už jste tým Vale nebo Ever, a že vlastně rozumíte všem, proč dělají co dělají, i když s nimi třeba nesouhlasíte. A kromě toho, jak už jsem zmiňovala, jsou to "hrdinové" postavení na hlavu a otázka dobra a zla vám v tomto příkladu poskytne spoustu plodných chvil, kdy můžete krmit své myšlenky a lámat si hlavu paradoxy.

Další věc, co se mi líbila, bylo skákání v čase (to už jsem říkala) a rozdělení kapitol. První kapitola, co se jmenuje VČEREJŠÍ NOC je prostě pecka, která vás rozhodně zaujme, a další perličky, jako jsou názvy kapitol coby odpočítávání času - a to ještě ke všemu nevíte čeho! K tomu se vše odehrávalo sice na jednom, zato ale zajímavém a naprosto dostačujícím místě. 

A poslední věc, co je nutno zmínit a rozhodně neopomenout, je styl psaní. Skladba vět a slova, ta úžasně poskládaná slova...! To bylo prostě jako jíst čokoládu - užívala jsem si čtení už jen pro tu krásnou zvukomalebnost, výstižnost a poustavost!

Za sebe prozradím, že jsem od začátku byla tým Victor Vale (ale to asi většina, Eli začíná příběh "vyprávět" až v druhé půlce, tak dá rozum, že k nám nemá jak přilnout) a jeho vlastní tým byl důmyslný, smekám před autorkou. Líbili se mi i drobnosti, jako čmárání do knih nebo Mitchovo prokletí. Na úplný závěr si ještě dovolím poznamenat, že před koncem jsem už tušila, jak to skončí a všem, co přečetli a jsou zmatení - i těm, kdo se na knihu chystají, vypátrala jsem (já Columbo! :D), že má jít o trilogii, ALE! - a to mě vážně štve - druhý díl se podle všeho teprve píše :/ Nic to ale nemění na tom, že pro mě to je letos asi zatím to nejlepší, co jsem četla, alespoň co se novinky týče. 


A nemůžu jinak, než knížku celou - od obálky, přes postavy, nápad, záporáky až k samotnýmu ději - DOPORUČIT.

  • V. E. Schwab
  • Vicious / 01. The Villains
  • 368 stran / Argo

#píšu (čtu) :)