ČEKÁNÍ NA JARO

05.02.2019

Do půlky ledna to se mnou ještě jde. Ale jak už ze mě vyprchají vánoce a přelom roku, začne to se mnou šít.


Abychom si rozuměli - zima je fajn, obzvlášť, když sněží a ten sníh na zemi i leží. Jenže u nás je chumelenice něco jako zjevení jednorožce a když už se sejdou podmínky, na zemi je z toho skoro hned ... ee. Takže mě ta zima zase tak moc neba. Vypadá tu jako pozdní podzim - hnusnej, šedej, vlhkej a depresivní. A já se už nemůžu dočkat jara. Nejen proto, že budou na světě zase nějaký barvy a stromy se oblečou a nebudou nahatý a hambatý, ale hlavně pro všechno to zahrádkaření, pěstování, procházkování, zalívání... Pro všechny tyhle radosti.

Je to dva roky, co jsem se zbláznila.

Jinak to asi nejde vnímat. Ten první rok jsem byla opatrná a nevěřila si, postavila menší větší truhlík a vysypala tam semínek, co se mi do dlaní vešlo. Bylo to blaho. To všechno. Pozorování, zalévání, sbírání, zkoumání a objevování. A odvážila jsem se na bez (o kterém jsem si vždycky myslela, že je jedovatej, ale o tom si můžete počíst spolu s recepty tady) a zavařovala marmelády.

Rok na to jsem se rozšířila. A přidala zeleninu (k těm kvantům, co pěstuje děda :D). A kromě všeho, co jsem vytvářela minulej rok jsem se odvážila i na domácí měsíčkovou mastičku a sbírala mezi včelami lípu (ještě jsem si z ní ten čaj neudělala :D). Založila kompost. A snažila se pěstovat dýně (zapomněla jsem je oplodňovat, takže bylo víte co :D)

A letos?
Ooo, letos to bude velký! Veeeelký.
To si ani děda neumí představit.

Kromě toho, že mě přizval na pěstovatelskou spoluúčast na pole, kde odjakživa byly brambory, chci nakoupit ovocné keře, co na chalupě dřív bývaly a taky jsem se zamilovala do okrasných květin. Takže mě čeká nákupní šílenství cibulek (trvá už tak od prosince :D). A další podstatná věc, co sice není zahradničení, ale souvisí s tímhle - já to slovní spojení fakt nemám ráda, ale lepší mě nenapadá - životním stylem, bude víc vyrábět. Nebo aspoň zkoušet. Čistící přípravky, sýry a jogurty, mýdla, svíčky, másla, chleby, zubní pasty, bylinkové oleje, soli a "bomby" do koupele, domácí těstoviny, marmelády, želé, mošty a limonády, základní kosmetiku, tělové peelingy, kečup, nakládanou zeleninu, extrakty, repelent, vlastní namíchané koření a domácí "bujon" do polévky, pesta, ... a trilion dalších věcí ... Tohle všechno.

Jednoho dne - vím, že to nebude hned - bych chtěla, aby to bylo pro mě a moji rodinu normální. Zadělat na těsto, dát vykapat sýr, omýt linku domácím nechcemickým roztokem...

Nemyslím si, že to je nereálný. Vlastně... je to vcelku normální. Dřív to bylo naprosto a za chvíli (s dnešními "trendy" a "osvětou") to bude běžný taky. A na to se těším. Na to, jak k tomu dojeme my i jak k tomu dojde svět :)

Teď jsem ve fázi šílenství a nedočkavosti, ale to už jsem říkala. Několikrát :D Plánuju, hltám rady a typy, návody a recepty a sjíždím zahradnictví a pinterest a

UŽ TO VŠECHNO CHCI! :)