BLOG

TAK TO JE ON

15.03.2018

Tak to je on, mého srdce šampión - můj bylinkový ostrůvek, kousek ráje, vůní, zdraví a klidu, kterej tak ale na začátku (a všechny ty roky předtím) vůbec nevypadal (a ještě se pořád přetváří).

Povím vám jeden jarní příběh. Teda... příhodu. Historku. Varování - jo, jednoznačně varování.

Já vám řeknu, s čím jsem začala, ale nesmíte se mi smát, jo? - Nutila jsem na parapetu přežívat chudinky bylinky, co jsem předtím koupila vypěstovaný v supermarketu. Ty, co mají vydržet do prvního vaření, ale já po nich chtěla, aby vydžely... trvale.

Ty první články na zahájení nějakýho novýho tématu jsou vždycky tak trochu o ničem. Je to jako takovej úvod v knížce (kterej já většinou přeskakuju, pokud to není označeno jako prolog). Jenže bez toho by došlo k řadě záhad a otázek a lehké zmatenosti ohledně toho kdy, proč, jak, kde a co.

Prosímvás, je normální se na balíček těšit tolik, že z toho znáte nazpaměť jedenáctimístný podací číslo zásilky?

Pamatuju si, jak jsem na internetu zahlídla video, kdy šťastná Vicktoria tancuje a vyvádí před kamerou, kde projevuje radost z vydání knihy Archiv. Bylo to strašně roztomilý a úsměvný :)

ENJOY IT ALL

14.01.2018

Neděle. První dva týdny nového roku pomalu za námi. A já mám celou tu dobu jednu myšlenku hlasitější, než ostatní.

POSLEDNÍ

29.12.2017

Už týden přemýšlím, jakým článkem uzavřít tenhle rok. A furt nic. A tak místo toho, abych pro vás zbytečně počítala články, fotky a přečtený knížky, ohlédnu se za tímhle rokem sama pro sebe.

Protože u nás v nížině pořád ani vločka (tady jenom kapsy, ledový kapky, namrzající kapky, ale kapky), chtěla jsem se hned jak se Michal vrátí jet podívat na hory. Vidět to bílo, slyšet to chřoupání pod nohama, stuzení v dlaních, na tvářích i za krkem. A vidět obalený stromy. Z nějakýho důvodu mi ty zasněžený stromy asi chybí nejvíc.

Takovej ten den, kdy vám není dobře. Ráno se vzbudíte z divný, absurdní a zneklidňující noční můry (ale i tak jste vlastně rádi, že jste na chvilku zabrali, protože to víno... no). Došouráte se do kuchyně, kouknete z okna - a chčije a chčije, kde je jako ten sníh?! aha, na horách... A pak se začnete analyzovat - bolí...