Poslední den roku i ten první nového s úsměvem! :D

Vánoce. Vánoce kam se podíváš!

Mě se to vlastně vůbec netýkalo. A to až do chvíle, kdy se mi doma hodinu před odjezdem udělalo zle tolik, že jsem nebyla schopná stát rovně. Jenže jsem chybět nemohla a tak jsme (ráda bych řekla na čas, ale to bych kecala, takže) se zpožděním nám vlastním vyrazili vstříc Praze, křtu a zážitkům.

Diáře na příští rok 2020 jsou v prodeji!

Ne každý to ví, ale zcela určitě každý se s tím už setkal. Čas je něco, co si určití lidé umí zprohýbat k obrazu svému. Je to jistý druh magie. Takový tý skutečný, co ji veřejnost dokáže pobrat a třeba i uznat. Nejsou na to školy. Nejsou na to kurzy. A ne, nemusíte se s tím narodit. Musíte...

Nejdřív bych chtěla říct, že "vyrobit" tuhle lampu byla dřina. Ne, vážně, byla. Neumíte si ani představit, kolik hodin jsem strávila na stránkách Ikei a Pinterestu a taky Hornbachu a zase Ikei... Moc. A hned vzápětí bych ráda objasnila ty uvozovky u slova vyrobit.
Protože... tohle jsem spíš poskládala, než vyrobila. To znamená, že tohle zvládne...

A mám tu druhý díl tipů na koukání se špunty, u kterého se nebudete nudit ani vy, dříve narození :)

Bojím se všeho. Bojím se toho, co neznám, bojím se věcí, co znám, bojím se chvil, které neovlivním, bojím se okamžiků, které ovlivnit můžu. Vždycky se najde prostor, skulinka, jedno malinké, nenápadné co když, které kdykoliv, v čemkoliv a jakkoliv otevřou strachu dvířka. Mám strach o zdraví, mám strach o rodinu, mám strach o budoucnost, mám strach...

Vždycky to byl ode mě dárek. Namalovaný obrázek. Jako malá jsem na ten papír potom někdy přilepila pětikačku, protože jsem byla špunt a chtěla dát všechno, co jsem měla :) Některý si máma schovala a vždycky se tomu smějeme, když je vytáhne.