Nechtěla jsem o tom psát. Jediný slovo. Nic. Jenže... já o tom nakonec napsala. Protože to je můj způsob jak to ze sebe dostat, vyrovnat se s tím, utříbit si ohledně toho myšlenky, zrekapitulovat, když je třeba a konečně - nechat to jít. Tohle byl můj duben. Nic jinýho jsem neřešila. Na nic jinýho jsem neměla chuť, sílu ani myšlenky....

"Před heřmánkem smekni, před bezem klekni."

První rok na zahradě jsem se rozhodla pěstovat v minimalistickým stylu. Prozřetelně. Pro jistotu. Děda si nechal fóliák a malé zeleninové políčko (dobře, tady jsem si vrzla rainbow mrkev) a já si rozhodla postavit na bylinky truhlík. Maxi truhlík. Dobře... já tak úplně ne, postavil mi ho Michal za mé velice činné asistence.

Ještě předloni jsem si myslela, že jsou fialky jedovatý (asi jako 99% rostlin vůbec) a i když jsem zjistila, že nejsou, i tak jsem se jich vloni ještě trochu bála... Ale! Teď, na přelomu března s dubnem, se nám jich po zahradě a kolem sousedů rozsypalo nějak víc, než obvykle a mě to nedalo, musela jsem je posbírat a zkusit z nich něco vykouzlit! :)...

Začátkem měsíce sníh, konce hřejivý sluníčko a teploty na (trošku otužilejší) opalovačku ☼ Jaro. Je tu. Definitivně :)

Jak se vlastně pozná, kromě zmínky v kalendáři, že už to jaro vážně přišlo? No, já se řídím podle těchhle ukazatelů ↓