První rok na zahradě jsem se rozhodla pěstovat v minimalistickým stylu. Prozřetelně. Pro jistotu. Děda si nechal fóliák a malé zeleninové políčko (dobře, tady jsem si vrzla rainbow mrkev) a já si rozhodla postavit na bylinky truhlík. Maxi truhlík. Dobře... já tak úplně ne, postavil mi ho Michal za mé velice činné asistence.

Ještě předloni jsem si myslela, že jsou fialky jedovatý (asi jako 99% rostlin vůbec) a i když jsem zjistila, že nejsou, i tak jsem se jich vloni ještě trochu bála... Ale! Teď, na přelomu března s dubnem, se nám jich po zahradě a kolem sousedů rozsypalo nějak víc, než obvykle a mě to nedalo, musela jsem je posbírat a zkusit z nich něco vykouzlit! :)...

Začátkem měsíce sníh, konce hřejivý sluníčko a teploty na (trošku otužilejší) opalovačku ☼ Jaro. Je tu. Definitivně :)

Jak se vlastně pozná, kromě zmínky v kalendáři, že už to jaro vážně přišlo? No, já se řídím podle těchhle ukazatelů ↓

Tak to je on, mého srdce šampión - můj bylinkový ostrůvek, kousek ráje, vůní, zdraví a klidu, kterej tak ale na začátku (a všechny ty roky předtím) vůbec nevypadal (a ještě se pořád přetváří).

Povím vám jeden jarní příběh. Teda... příhodu. Historku. Varování - jo, jednoznačně varování.