Zamysleli jste se někdy nad tím, co dělala vaše skříň, než jste do ní poskládali oblečení, nebo čím byl rám vaší postele, než se z něj ta postel stala?
Ne. Já vím, že ne. To je v pořádku. Ani mě to nijak zvlášť nezajímalo, než jsem si vyrobila svůj první stůl. Takže...

Pozorovat vesmírný úkazy mě strašně fascinuje a baví a když o nějakým vím, nechci si ho za žádnou cenu nechat ujít. (Ovšem jako na potvoru je skoro vždycky zataženo....?Muldere, nějaké vysvětlení?!) I tentokrát, zatmění měsíce jsem hlásala na všechny strany a upozorňovala, aby nikdo nezapomněl. Ne, ani já nezapomněla, jen jsme na tu událost zase...

...ty letní večery... ty prostě jsou...

Mám tady asi pět jiných v různých fázích do/roze-psaných článků, ale všechno musí jít stranou dnešnímu "dobrodružství". Michal o mě říká, že když vyjdu z bytu a vykročím ven (většinou teda sama), stane se mi něco zajímavýho, začnou se "dít věci". A tím "dít věci" myslí "zážitky" - nepředvídatelný situace, střety (s lidmi i věcmi), náhody,...

Tenhle malej skřítek zahradníček, co mi kropí záhonek s konví skoro tak velkou (a těžkou) jako on sám, má dneska narozeniny!

Nechtěla jsem o tom psát. Jediný slovo. Nic. Jenže... já o tom nakonec napsala. Protože to je můj způsob jak to ze sebe dostat, vyrovnat se s tím, utříbit si ohledně toho myšlenky, zrekapitulovat, když je třeba a konečně - nechat to jít. Tohle byl můj duben. Nic jinýho jsem neřešila. Na nic jinýho jsem neměla chuť, sílu ani myšlenky....