KDO JSEM?

Holka jako každá jiná, někdy bláznivá, někdy bázlivá, s hlavou plnou snů a příběhů, které neúnavně píšu.

Čtvrt století.

Hledám svoje místo tady, svoji cestu, kterou spokojeně jít.

Mám čtyřkilovýho psa, sedmiletýho bráchu a stejně praštěnýho životního parťáka.

K životu potřebuju kromě stromů a nebe taky psát, psát všechno, co mě napadne, o co se chci podělit, všechno, co jsem zažila a viděla, abych na to nezapomněla.

Chci pít kafe, dívat se do sluníčka, smát se a prostě jen tak šťastně být.


(o mně trochu nekonkrétně obšírněji)

Nejsem nikdo zvláštní. Nemám úžasný zážitky (ale snažím se na tom pracovat), nehýřím životními moudry (jak bych se k nim dostala, že jo), neudělala jsem nic, co by mě odlišovalo od ostatních. Jsem obyčejná holka, který má čtvrtstoletí na krku, co se narodila a dosud žije na jednom místě, z kterého se nechce hnout.

Mám hlavu plnou snů a bláznivejch nápadů a plánů, o kterých vím, že je nejspíš nikdy neuskutečním. Na svůj život (a život obecně) jsem se před pár lety začala dívat jinýma očima. A vidím víc, než za celou tu dobu předtím. 

Miluju přírodu, stromy, nebe,... Tvořím příběhy a tak je píšu, vymýšlím a někdy i tajně žiju. Bez psaní si to neumím představit, bez psaní bych byla jako bez ruky. Nebo nohy. Nebo půlky hlavy. Prostě bych bez psaní už nebyla. 

Jsem kafomil, knihomol, hypochondr, koupelnová zpěvačka, náladová houpačka, věčná žačka. Mám syndrom neklidný hlavy - tvořím, vyrábím, maluju, šiju, fotím, zatloukám... prostě furt něco vymejšlím. Jsem konspirační teoretik (asi to souvisí s tou představivostí a psaním, ale sledování Akt X mi v tomhle ohledu na klidu taky zrovna moc nepřidává).

Bojuju s vlastní leností, strachy a komfortní zónou.

V pěti bodech jsem: blonďatá, zvědavá, neústupná, závislá na kofeinu, hypochondr.

Svůj život bych shrnula do prostého - píšu - tvořím - žiju -