UŽVANĚNÝ KNÍŽKY

15.11.2017

Pojďme si trochu rozebrat, co o mě dnešní výpůjčka titulů asi řekla knihovnici... jak jsem jí je tam tak hezky rovnala na pult...


1) Přání a sny se mění ve skutečnost... - asi bych něco moc moc chtěla a už nevím jak, tak si o tom půjčuju knížku, která mi teda s největší pravděpodobností vůbec nepomůže, ale i tak v ní budu hledat spásu

2) Já to dokážu - evidentně jsem už totálně bezradná, demotivovaná a s tak nízkým sebevědomím a skomírající houževnatostí, že jsem šáhla po tý knížce jenom proto, že mi její obal pobízivě tvrdí, že jsem dobrá a dokážu to, ať už je to cokoliv. Třeba silou vůle uvnitř mě přeměnit všechnu tu čokoládu na svaly.

3) Svět slovanských bohů a démonů - buď samým nezdarem a zoufalstvím tíhnu k okultním a pohanským rituálům, anebo jsem pořád ještě nedopsala svoji knihu a záchvatově se na ní snažím pracovat, což nevede k ničemu a já jsem z toho čím dál víc rozladěná (a odkazuje / vysvětluje to 1. a 2.)

4) Láskominy - i při všem tom nezdaru s přáními, hecováním, že to dám, i když to nedávám a (ne)psaním knížky, na kterou sice myslím denně, ale skutek utek, mám pořád dost času na všechny ty ostatní volovinky, vyrábění a tvoření, který mi ke všemu žerou čas a peníze jako rozlitá kyselina a vcelku z toho nic kloudnýho pořád není.

5) Kraď jako umělec - protože se mi přání jenom díky knize nejspíš nesplní a povzbuzení z titulky asi taky zabere jenom tak na pět minut, chystám si plán B, který mluví prostě za vše

6) 101 věcí, které potřebuješ vědět a nebo taky ne! - jelikož už jsem si to posichrovala a v podstatě plánů můžu mít, kolik abeceda písmen nabízí, budu se zase věnovat naprostým blbostem, protože jsem furt jako malý dítě a ty otázky mi zkrátka nedají spát - hoří hovno? a kdo žere ty ponožky?

7) Jak zabít svého šéfa - příručka stážisty - až to všechno totálně zkrachuje kvůli mé činnosti viz. publikace 4. a 6., pro nefunkčnost titulů číslo 1., 2. a 5, a kvůli stále nedopsané knize s podklady od pojednání č. 3., zbyde mi už potom prostě jediný - vzdát to. Dát se někam na stáž, nezvládnout to tam, ostatně jako všechno doposud, přejít na temnou stranu dlouhou uličkou k cynismu a oddělat svého šéfa 

Knihovnice nejspíš v tu chvíli zmáčkla tichý alarm, pokřižovala se (taky kvůli tomu pohanství, že jo) a tajně zadoufala, že má láska ke knihám mě nepřivede na stáž třeba takhle do jejich knihovny. Na konec toho průřezu mých (ne)aktivit se mi pokusila přihodit na hromádku ještě Padesát odstínů šedi, prej na odreagování a taky, že už mám beztak ten náklad dost těžkej, a když jsem odmítla, pokusila se mi nenápadně podstrčit Konec prokrastinace a oranžovou knížku s nápisem Vůle a sebekontrola.

Tak teda díky. 

Já bych spíš potřebovala něco jako Ukliďte si ve své hlavě, přestaňte vymejšlet kraviny a věřte, že se nemusíte stydět za to, že jste pořád jako malý dítě, co se občas cítí ztracený a chce si jenom pořád hrát a všechno bude jednou fakticky dobrý a všechno se to vyplatí. Kdyby někdo věděl, kde tuhle úžasnou a spásnou knížku sehnat, tak platím zlatem a drahým kamením a navrch přihodím jednoho jednorožce prdícího třpytky!!

A jestli se ptáte, jak hodlám tohle všechno za měsíc při svojí (ne)vytíženosti přečíst, tak si můžete být jistí, že si kladu naprosto stejnou otázku. Nicméně, od příchodu z knihovny mám už dvě knížky v sobě, tak se s tím snad nějak poperu ;)