NEVYTÁHLI PATY Z AUTA

23.04.2017

Sedím v autě kdesi na jihu, v dolíku mezi kopci, skrz okna praží sluníčko, z druhý strany mě bombardují kroupy, nohy na palubovce, skicák v klíně, dokončuju dům z Toronta.

Dneska bylo krásně. Moc krásně.

Bylo jasno, bylo zamračeno, pršelo, padaly kroupy, foukal vítr, chvíli teplo, chvíli zima. Prostřídalo se snad všechno počasí, co za rok máme.

Spojili jsme výlet s prací. Najeli přes 170 kilometrů stylem ty tam, já zpátky. V prudkých zatáčkách se nám zvedal kufr, při výhledech na kopce a do údolí jsme jůůchali, já při průjezdech lesem ááchala, krásnou zemi máme. Místo na cestu jsme se dívali do krajiny, kontrast temného nebe, slunce na opačný straně, jasně zelených plání, hnědý půdy. Pole, louky, les. Při pohledu z okýnka jsem se celou cestu usmívala. Kopce, nahoru a dolů, nahoru a dolů. Co chvíli nám zaléhaly uši, tak jsme na sebe v autě pokřikovali, abychom se vůbec domluvili.

Radovat se z maličkostí, úkol splněn, alespoň pro dnešek. Z tak mála jsme toho měli tak moc. Tak moc hezkých zážitků, a to jsme v podstatě skoro nevytáhli paty z auta. Takový malinký roadtrip. Asi trénink na ten velkej ;)

Ke štěstí stačí málo, aspoň mě.

Doufám, že jste měli krásný den i vy, plný přehlédnutelných maličkostí, z kterých by byla škoda se neradovat :)